Šijeme srdcem - láska na první sáhnutí

Šárka Sudová (33)

bývalá akrobatická lyžařka, reprezentovala Česko v jízdě v boulích na olympiádách v Turíně a Vancouveru. Sport zůstal její vášní i po skončení závodní kariéry. Miluje běh, powerjógu a lítání po horách. A medovník. A taky svoje dvě děti - tříletého Kryštofa a desetiměsíční Theu-Ninu. Společně s partnerem, trojnásobným olympionikem v běhu na lyžích Alešem Razýmem (toho samozřejmě miluje taky) žijí v Jablonci nad Nisou. Pokud zrovna nekojí nebo nehledá odpověď na tisíc a jednu otázku tříletého superhrdiny, pracuje Šárka v PR a médiích. Ve volných chvílích, kterých je jako šafránu, relaxuje psaním fejetonů, malováním hrnků a konzumací toho medovníku. V roce 2015 napsali Šárka s Alešem fejetonistický cestopis Lyžníci v Karibiku.

Láska na první sáhnutí

Když jsem objevila značku Šijeme srdcem, musela jsem si na nějaký čas zakázat návštěvy webu. Bála jsem se, že bych tam všechno skoupila, ostatním nic nenechala, děti v pokojíčcích zabarikádovala hromadami hadrů a celou rodinu kvůli zruinovanému rozpočtu podrobila měsíční rohlíkové výzvě. A to jsem ještě ani neměla v ruce ten materiál. Jakmile se mi pak pod prsty dostal první kousek od Šijeme, zrodila se láska na první sáhnutí. A na web by si měli dát nějakou dětskou pojistku, nebo spíš pojistku pro mámy. Anebo ať konečně zvýšej ten rodičák.

Přesto byla naše cesta k Šijeme srdcem docela trnitá. Jsme akční rodina, já i můj budoucí muž Aleš jsme dlouhá léta vrcholově sportovali a navíc žijeme v Jablonci nad Nisou. Všichni, co k nám někdy přijeli na návštěvu, dřív nebo později prohlásili, že neznají místo s depresivnějším počasím, a zase prchli. A přitom je tu tak krásně! Nevím, jak Aleše, ale mě sport a s ním spojená vážnější zranění naučil radovat se i z takových blbostí, jako jsou čvachtající boty. K tomu se snažím vést i svoje děti. Tříletý Kryštof je zatím tvárný, a tak i on začíná pomalu mezi dětmi vyčnívat, protože má rád, když venku pořádně zmokne a zmrzne a pak se doma může rozmrazit horkým čajem s medem. Jeho malá sestřička Thea to bude muset milovat taky, jinak to s námi bude mít těžký. 

Sháněla jsem pro Kryštofa kvalitní termoprádlo, protože ono zmoknout a zmznout je sice fajn, ale ležet pak týden s horečkou už tak fajn není. Zklamalo mě, že v takto malých velikostech si člověk koupí maximálně škrtící punčocháče a triko s infantilním autem s očima, ale termo žádné. Punčocháčů jsem chtěla toho našeho lamače dívčích srdcí ušetřit, protože i po třiceti letech jsou moje školkové vzpomínky na tento šatní kousek až příliš živé. Nejen, že mě rozčiloval rozkrok neustále plandající u kolen, ale dodnes mám před očima kluky v těch podivně barevných dehonestujících kreacích, které jejich maminky tímto neuváženým oděvním krokem nevědomky odsoudiliy k celoživotnímu zaškatulkování. Když dneska některého z nich potkám, může z něj mužnost stříkat na všechny strany, a já stejně pořád uvidím jen ty proklaté hnědé punčocháče s vytahanými koleny a dírou na patě.

Naštěstí mě náhoda nasměrovala až k Šijeme srdcem a byla ruka v rukávě. Prádlo je z měkkoučkého a božsky příjemného materiálu a navíc těm dětem hrozně moc sluší. Tričko má prodloužený zadní díl, takže už nikde nesvítí žádná holá záda a o úzkostlivé babičky se díky tomu tak často nepokouší infarkt. Tričko má stojáček, který nejen, že dobře vypadá, ale řeší za nás i nekonečnou otázku, co dítěti obléct v takovém tom jarním počasí, kdy ještě fičí jako na Sibiři, ale nenechavé sluneční paprsky už člověka nutí svlékat jednu vrstvu za druhou. V tom nám pomáhá i funkční mikina, která je opět perfektně střižená a navíc se chlubí takovým materiálem, že se do ní marně snažím narvat svoje dětmi zmožené, třiatřicetileté tělo. Já ji prostě tomu našemu uličníkovi nepokrytě závidím! Zvrchu elastická a festová a uvnitř jemňoučká, že by se do ní člověk rovnou schoulil a dal si šlofíka. Samostatnou kapitolou je potom softshellová bunda, která je na českém trhu dětského funkčního oblečení takovým Ferrari mezi Škodovkami. V prvé řadě je to opět materiál. Slabounký, lehký softshell, který se dokonale přizpůsobí tělu, ať vyvádí cokoliv. Odolnost proti větru a vodě je samozřejmostí, jen nevím, jestli teď Kryštof není trochu zklamaný, že z procházek nechodí mokrý a zmrzlý a čaj s medem tím pádem tolik nechutná. 

Kouzlo trojvrstvy

Užitečnou informací v oblékání našeho cvrčka je pro mě doporučení trojvrstvy, tedy termotrička, funkční mikiny a sofshellky navrch. Ideální do typického jabloneckého počasí  teploty kolem deseti stupňů, větru a vlhkosti kolem sta procent. Uvědomila jsem si, že jsem až doposud synka zbytečně navlékala, takže byl kolikrát v lese jako golem, co zvažuje každý pohyb. V trojvrstvě od Šijeme srdcem je najednou i ten náš lenoch mnohem akčnější. Tomu určitě pomáhá i střih bundy, který vymýšlel buď génius, nebo někdo, kdo má nejmíň padesát divokých dětí. Anebo rovnou geniální matka. Bunda je delší, vzadu sahá až přes zadek a dole je zakončena gumičkou, takže pod ní nefouká a drží záda v teple i při jízdě na kole nebo šplhání na strom. Delší jsou i rukávy, ale protože jsou zakončeny pevnými náplety, není potřeba je ohrnovat, jak bylo naším zvykem u většiny jiných softshellek. Obojí bundu předurčije k jejímu setrvání v šatníku, zatímco osazentsvo sousedních ramínek se třikrát obmění. Plusové body má i řada promyšlených detailů od jednoduchých a dostupných kapes přes bytelný zipový jezdec, který bez problému obslouží i tříletý nemotora, až po promyšlené reflexní prvky a skvěle padnoucí kapuci. A ten design? Kdyby to tomu dítěti mohlo vydržet až do státnic, nakoupila bych mu do foroty všechny vzory, co jsou k mání. A že jich je! I když v pětadvaceti by v bundě s bagry možná nechodil. 

 U nás se zabydlel vesmír. A já tenhle design miluju, protože není a přitom pořád je tak krásně dětský. K trojvrstvě jsme dostali i softshellové kalhoty. Tápala jsem u velikosti. Z estetického hlediska bych zvolila takovou, která bude dítku hlavně slušet a stoprocentně sedět od samého začátku. Jenže kdo má děti, ten ví, že estetické myšlení musí jít u oblečení a obuvi absolutně stranou. Hlavně, ať za měsíc nekupujeme zase o kus větší. Naštěstí mi holky z Šijeme srdcem vytrhly trn z paty a ušili nám něco mezi dvěma velikostmi, takže ony mají radost, že je Kryštof fešák, a já mám radost, že (si) gaťky chvíli užijeme. Set nákrčníku s čepicí s raketami připravenými dobýt všechny červené trpaslíky v okolí už je jen třešinkou na dortu. Oblíbeným kouskem je i bambusová čepice. Musím se přiznat, že když ji Kryštof dostal od Ježíška, chodila jsem mu v noci na tajňačku do skříně čepku osahávat. Znovu materiál, se kterým se chcete mazlit od rána do večera. A tak už ji mám taky. Stejně jako naše malá, Aleš, synovec a neteř. 

Zkrátka Šijeme srdcem mě chytlo za srdce. Oblečení vypadá krásně na fotkách a když se vám pak reálně dostane do ruky, nepřijde zklamání z průměru jako u jiných značek. Tady není žádné pozlátko, tady je prostě kvalita. Kvalita šitá srdcem. A navíc u nás doma, v Čechách. To chcete!

A za nás nezbývá než dodat, Šárko, děkujeme. Dojatě a pokorně. Neb je nám opravdu ctí, že sportovec jako vy ocení kvality našeho funkčního oblečení. 

A teď už zbývá jen vám ukázat Šárku a Kryštofa se Šijeme srdcem v akci: